Jak Labe k nové kilometráži přišlo

Tags: GIS

Labe je svou délkou toku 1154 kilometrů jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Je jedinou českou řekou, jejíž název není ženského rodu. Můžeme se jen dohadovat, zda jí jméno dali Keltové anebo staří Germáni. V každém případě je od Mělníka název Labe vlastně pseudonymem Vltavy, která měla plné právo podržet si své jméno až do Severního moře. Od pramene k soutoku je totiž o celých 70 kilometrů delší. Inu, stalo se.

Město Mělník je i z více pohledů „magické“. Všichni znají pojem Pragocentrismus, ale v tomto případě se spíše jedná o Mělníkocentrismus. Jenže o tuto raritu koncem roku 2008 přišlo. Ta geografická kuriozita se vázala k označení kilometráže. Plavecká veřejnost toto vnímá trochu jinak než specialista na geografické informační systémy, pro něhož je důležité dosáhnout stavu jednoznačné identifikace objektů.

Velmi časté jsou dotazy, proč vlastně ke změně kilometráže došlo. Proč nebyl ponechán stav, kdy z Mělníka běžela kilometráž od nuly na všechny strany? Ale jak vlastně vznikl tento geograficko-kartografický „renonc“, který teď musíme poměrně nákladným způsobem napravit? Především najít odpověď na poslední otázku se ukázalo jako velmi složité. A tak začalo detektivní pátrání.

Plavba na Labi a Vltavě probíhala již od doby bronzové. V Čechách tuto dobu dokumentují desítky nálezů pravěkých člunů dlabaných z jednoho kusu kmenu, které často nacházíme i v blízkosti větších potoků či menších říček. Lidé při svých cestách za surovinami a potravou využívali lepšího průchodu územím podél řek a doprava nákladů bez lodí byla velmi obtížná.

Ale vznik kilometráže se datuje až v období pozdějším, kdy i plavba dostala řád a byla začleněna do dopravní infrastruktury jako rovnoprávný způsob dopravy. V 18. století se stala oficiálním programem vlády ve Vídni podpora hospodářského rozvoje země. Podporoval se vznik nových manufaktur i rozvoj dopravní infrastruktury.

Další plánované stavby narušily války s Pruskem v letech 1740 až 1745 a 1756 až 1763. I vídeňská vláda pochopila, že je třeba po vzoru jiných zemí zavést instituce podporující rozvoj lodní dopravy. V roce 1764 byla proto zřízena plavební komise, o dva roky později plavební fond a v roce 1770 nově zřízené Plavební vodní ředitelství, známé později jako Ředitelství vodních cest.

V roce 1777 vydala Marie Terezie na podporu plavby tzv. navigační patent, kterým určila prioritu plavby před jiným využíváním řeky, vyhlásila splavné toky za majetek státu. Stát kromě kontroly vodních toků na sebe převzal povinnost hradit veškeré práce na řekách. Roku 1780 byli organizací stavebního i policejního dozoru nad řekami pověřeni tzv. zákopničtí šikovatelé. Byli přiděleni k pěti úsekům na celé trase od Českých Budějovic po státní hranici ve Hřensku.

Léta běžela, na Vltavě a na Labi se čile budovalo. V Děčíně vznikl jeden z prvních ochranných přístavů v Rozbělesích roku 1857. A toto období se stalo rozhodujícím při vzniku tehdejší kilometráže. Vltava byla v 19. století staničena po proudu. A Labe bylo bráno jako navazující plavební cesta. Proto byla označena 0 na soutoku Vltavy a Labe. Byl to začátek Labské vodní cesty. Sice se dalo proti proudu rovněž plout, ale byla to nepodstatná část. Vlastně šlo především o cestu k zámku v Obříství.

 Obr.1 Nulový bod plavební kilometráže Labe platné do 31. 12. 2008

V letech 1897 až 1913 bylo postaveno pět zdymadel na Vltavě i na Labi spolu s laterálním plavebním kanálem u Hořína dlouhým 7 km za 45 mil. rakouských korun. K řízení prací byla založena „Komise pro kanalizování Vltavy a Labe v Čechách“.

Koncepce rozvoje vodních cest byla prosazena i v říšské radě a dne 11. 6. 1901 byl schválen Říšský vodocestný zákon. Ten umožnil vybudovat dvě zdymadla v Praze, dokončit kanalizaci řeky Labe z Mělníka ke Střekovu a splavnit tzv. střední Labe z Mělníka do Brandýsa nad Labem.

Plány „Vodocestného zákona“ byly zčásti realizované i za Československé republiky, poslední stavbou byla výstavba zdymadla u Střekova z roku 1936. Bylo na pořadu dne, že je třeba udělat i staničení na středním Labi. A protože se zodpovědným činitelům nechtělo nákladně přečíslovat kilometráž na dolním Labi, tak se začalo znovu od 0, jen na druhou stranu proti proudu. V roce 1938 bylo Labe splavněno a označeno až do Kolína. Takže kilometr 80 mohly být Povrly anebo také právě Kolín. Bylo třeba vždy doplnit informaci, zda jde o dolní Labe, či střední Labe.

Dá se říci, že šlo v případě nuly u Mělníka a kilometráže běžící po Labi dvěma směry spíše o shodu okolností a trochu nešťastné řešení historického vývoje. Završením tohoto procesu bylo otočení plavební kilometráže na Vltavě a stanovení její 0 na soutoku s Labem. Tento krok je z pohledu geografického však zcela v pořádku.

Změna kilometráže Labe se stala nutností především z důvodů zavedení RIS na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/44/ES ze dne 7. září 2005 o harmonizovaných říčních informačních službách (RIS) na vnitrozemských vodních cestách ve Společenství. Česká republika je prostřednictvím Státní plavební správy a firmy VARS Brno, a. s., zastoupená v expertní IENC HG (Inland Electronic Charts Harmonization Group). Tato expertní skupina má za úkol připravit standardy pro tvorbu navigačních map ve formátu vnitrozemských námořních map. Česká republika byla mezi prvními státy, které navigační mapy ve formátu S-57 vydaly. Veškeré plavební mapy, národní i navigační IENC, jsou zdarma k dispozici na adrese http://193.86.76.109/lpm.

A jak vypadá harmonogram výměny značení v terénu? Nový zákon je účinný od 1. ledna 2009. Takže koncem roku 2008 byly zahájeny přípravné práce a počátkem roku 2009 zahájena výměna značení. Podle plánu by měla být hotová do dvou let. V tomto měsíci se podle aktuálních informací přečíslování nachází u Štětí. Celkem je potřeba přeznačit přibližně 220 kilometrů vodní cesty. Nově se bude vycházet z nuly na soutoku Labe s mořem.

Obr. 2 Kilometr 726,60 nové plavební kilometráže Labe na severním patníku státní hranice platný od 1. 1. 2009	Obr. 3 Nulový bod plavební kilometráže Labe na jižním patníku státní hranice platný od 1. 1. 2009

Na severním patníku státní hranice se Spolkovou republikou Německo je hodnota nové plavební kilometráže 726,60. V terénu však nebude tento úsek kilometráže v rozsahu spůlné hranice až k jižnímu patníku značen. Značení bude „suplováno“ cedulemi německé plavební kilometráže. Ta zůstane v původním stavu, tedy s 0 na jižním patníku státní hranice mezi SRN a ČR.
 
Na jižním patníku státní hranice u Hřenska (v tomto místě jsou už oba břehy v Česku) bude mít česká „nula“ nové plavební kilometráže hodnotu 730. Hodnota plavební kilometráže bude mít proti proudu stoupající hodnotu. V Mělníce, v místě bývalé nuly, to bude 838,37. V Kolíně, na bývalé 80, to bude hodnota 917,41 a v přístavu Chvaletice 940,15.

Protože celá řada činností je automatizovaná anebo přinejmenším poloautomatizovaná, tak zavedením nové kilometráže se výrazně sníží či vyloučí riziko chyb a omylů z přispění lidského faktoru. Chápeme, že bývalá plavební kilometráž vychází z historie a pro většinu plavecké veřejnosti bude obtížné se s „novinkou“ sžít. Tento proces „přečíslování“ měl proběhnout již v dávné minulosti s rozvojem plavby na středním Labi. Tehdy zodpovědní pracovníci však usoudili, že levnější varianta je ta správná. Nemohli tušit, že někdy v budoucnosti budou existovat počítače a že mohou svým ekonomicky výhodným řešením v budoucnosti pěkně zamotat hlavu programátorům a výpočetní technice zavařit procesory.